Pod pojmem investice si mnozí z nás představují nevídané zisky, které nám nenabídne žádná banka ani spořitelna. Jiné z nás láká vzrušující život burzovních hráčů, jak je představován například v hollywoodských filmech. Jiní již pocítili na vlastní kůži zrádnost investování a jsou mnohem obezřetnější. A někteří byli v minulosti podvedeni či okradeni, ztratili důvěru a o investování nechtějí ani slyšet. Přesto jsou investice běžnou součástí našeho života.
Pojem investovat znamená myslet dlouhodobě. Je mnoho dobrých důvodů, proč dlouhodobě spořit a investovat. Hlavním důvodem, proč investovat je zabezpečit se na stáří. Dalším z důvodů, proč investovat, je bydlení. Jedná se o jednu z největších investic našeho života. I přes existenci produktů určených přímo pro bydlení tzn. stavební spoření a hypotéky, se nevyhneme nutnosti investovat vlastní část značných úspor.
Dalším důvodem, proč investovat je myslet na naše děti a jejich patřičné vzdělání. Úroveň vzdělání je jedním z klíčových faktorů úspěchu. Chceme-li, aby naše děti měly v životě větší šanci na úspěch, zajistěme jim dobré vzdělání. To ovšem stojí peníze již dnes a finanční náročnost kvalitního vzdělání rozhodně dále poroste. Nicméně je důležité myslet i na dospělé děti a jejich budoucí bydlení. Žádný rodič nechce vidět své potomky zadlužené. A samozřejmě v neposlední řadě je důležité myslet také na své ostatní dlouhodobé sny a cíle.
Posledním a nejdůležitějším důvodem, proč investovat je ochrana úspor před inflací. V současné době se inflace stala běžnou součástí našeho života. Kvůli inflaci si dnes za 1000,- můžeme koupit mnohem méně věcí než před 20 lety. Tento růst cen či znehodnocování peněz v čase se nazývá inflace. Například při inflaci 5 % se po 10 letech hodnota neinvestovaných úspor sníží o více než 40 %. Cílem každé investice by měla být snaha alespoň čelit inflaci čili zachovat kupní sílu investovaných peněz. Proti vlivu inflace na naše úspory lze bojovat jen tím, že dlouhodobě investujeme.
Investor má dvě možnosti, jak se rozhodne investovat – individuálně nebo kolektivně. Každá z možností má své výhody a nevýhody. Při individuálním investování investor sám nakupuje jednotlivé investiční nástroje (akcie, dluhopisy atd.). Z toho vyplývá, že takový investor by měl mít určité znalosti a zkušenosti týkající se investování do akcií a dluhopisů a dalších finančních nástrojů.
Kolektivní investování umožňuje klientovi přenést rozhodování kam investovat na zkušené portfolio manažery v investičních společnostech. Je veřejně známo, že většina účtů drobných investorů u obchodníků s cennými papíry končí ve ztrátě. Proč? Na vině je obvykle nedostatečná diverzifikace (rozložení rizika), která pramení jednak z nedostatečné zkušenosti investora a jednak z poměrně malého množství prostředků, které jednotlivý investor má.
Cenné papíry se prodávají v určitých minimálních množstvích, takže drobný investor si nemůže koupit příliš mnoho titulů. Výhodou kolektivního investování je právě to, že manažer fondu je zkušený profesionál, který může rozložit svěřené finanční prostředky více investorů do mnoha různých cenných papírů.
Investiční společnosti jsou převážně právnické osoby, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající:
Fondy kolektivního investování se člení na investiční fondy a podílové fondy. Základní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že u Investičního fondu investor nakupuje přímo akcie tohoto fondu (coby právnické osoby). U Podílového fondu investor nakupuje pouze podílové listy.
Jedná se o právnickou osobu, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování a která má povolení České národní banky k činnosti investičního fondu. V České republice je řídí zákonem č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech.
Podílovým fondem rozumíme soubor majetku, který náleží všem vlastníkům podílových listů podílového fondu, a to v poměru podle vlastněných podílových listů. Podílový fond není právnickou osobou. Peněžní prostředky shromažďuje do podílového fondu investiční společnost vydáváním podílových listů podílového fondu. K vytvoření podílového fondu je třeba povolení České národní banky. O povolení k vytvoření podílového fondu žádá investiční společnost.
Tento typ podílového fondu nemá omezen počet vydávaných podílových listů, s podílovým listem otevřeného podílového fondu je spojeno též právo na odkoupení podílového listu investiční společností na žádost jeho vlastníka.
Otevřený podílový fond není samostatnou investicí jako např. dluhopis či akcie. Otevřené podílové fondy sdružují různé investiční instrumenty (dluhopisy, akcie, nástroje peněžního trhu) a z nich vytváří různé typy fondů.
Podílník má tak dle svého zaměření, svému postoji k riziku či představám o délce investice možnost vybrat si fondy či kombinaci fondů, která mu vyhovuje.
Konzervativní část portfolií fondů je tvořena:
Riziková část portfolií fondů je tvořena:
Uzavřený podílový fond
V tomto případě investiční společnost vydává limitovaný počet podílových listů, které následně nevykupuje od podílníků zpět. Místo toho podílové listy (akcie) uzavřeného podílového fondu jsou nakupovány a prodávány na sekundárním akciovém trhu. Investor tedy musí na tomto trhu najít někoho, kdo je od něj chce koupit. Cena podílových listů se může lišit dle stávající nabídky a poptávky na trhu.
Exchange Traded Funds (ETF) je označení moderního investičního produktu a lze jej přeložit doslova jako „burzovně obchodované fondy“. Jedná se o fond, který na rozdíl od klasických otevřených podílových fondů vydal své akcie, se kterými se obchoduje na burzách jako s běžnými akciemi. Často se používá i výraz „nízkonákladové fondy“ nebo „indexové akcie“.
Prostřednictvím ETF je možné rychle, jednoduše a levně portfolio diverzifikovat. Emitují je zpravidla velké společnosti (Barclay’s, iShares, Proshares, ETF Securities), které zajišťují jejich likviditu.
Prostřednictvím ETF lze obchodovat na zahraničních burzách v EUR nebo USD a navíc lze snadno spekulovat nejen na růst, ale i na pokles podkladového aktiva. Spekulaci na pokles lze realizovat prostřednictvím klasického nákupu instrumentu, který se zhodnocuje s poklesem hodnoty podkladového aktiva (short ETF).
Pojďme si shrnout v několika bodech typické vlastnosti podílových fondů:
Existuje několik členění podílových fondů v závislosti na tom, jaké hledisko zvolíme.
Jedná se o fondy tuzemských investičních společností, které jsou registrovány v České republice např. IKS či KB fondy. Fondy registrované v ČR platí daň ze zisku 15 %.
Jedná se o fondy zahraničních investičních společností a bank. Tyto fondy jsou registrovány v zahraničí např. Lucembursko, Irsko. Jsou určeny pro ty, kteří hledají alternativu nejen k termínovaným a bankovním účtům ale i k fondům spravovaných českými společnostmi.
Fondy jsou registrované v Lucembursku, Irsku a v jiných zemích, což znamená, že tyto fondy neplatí daň ze zisku. Téměř každý druhý zahraniční fond je zaregistrován v Lucembursku, případně v Irsku. Důvodem je příznivé daňové podnebí, podle současné právní úpravy totiž nepodléhají zdanění zisky ani příjmy fondů, nulová daň platí i pro dividendy.
Fondy nicméně například v Lucembursku podléhají povinnosti platit daň ve výši 0,06 procenta ročně z čisté hodnoty svých aktiv, v případě fondů peněžního trhu je sazba daně dokonce snížena na 0,01 procenta ročně. Ve fondovém ráji nezatěžuje správce ani žádná daň z kapitálových výnosů.
Mezi hlavní výhody zahraničních fondů tedy patří výhodnější daňové prostředí, nižší náklady na správu a často i lepší informační zázemí.
Fondy peněžního trhu nakupují především státní pokladniční poukázky, ale i jiné dluhopisy, u nichž je krátká doba splatnosti. Tudíž i krátkodobé podnikové dluhopisy. Fondy peněžního trhu patří k nejméně rizikovým, což na druhou stranu znamená, že nabízejí také nejnižší výnosy. Jsou vhodné pro krátkodobé investice od 6 měsíců přibližně do jednoho roku. Slouží také jako jakýsi předstupeň pro investice do rizikovějších fondů.
Tyto fondy trvale investují na dluhopisovém trhu. Riziko je vyšší než u fondů peněžního trhu, dluhopisové fondy však obvykle dosahují vyšších výnosů. Ne všechny dluhopisové fondy jsou stejně rizikové.
Fondy, které investují do státních dluhopisů nebo do dluhopisů nejkvalitnějších společností jsou mnohem méně rizikové než fondy, které investují do málo kvalitních dluhopisů. Doba po kterou je vhodné setrvat v tomto druhu fondů (minimální investiční horizont) se pohybuje od 3 do 5 let právě podle kvality dluhopisů.
Prostředky akciových fondů jsou z největší části (více jak dvě třetiny) umístěny na akciových trzích. Akcie patří k nejrizikovějším aktivům, proto jsou i akciové fondy nejvíce rizikové a abychom minimalizovali pravděpodobnost nepříznivého vývoje, je nutné setrvat ve fondu po nejdelší čas, tj. minimálně pět let. Přestože jsou akcie nejvíce rizikové, v dlouhodobém horizontu vždy přinesly nejvyšší výnosy.
Hodnota investice může v krátkodobém a střednědobém horizontu značně kolísat, proto jsou tyto fondy určeny pro dlouhodobé investice a pro investory, kteří nepodléhají panice při poklesu o několik procent za půl roku či za měsíc. Více o investování do akcií si můžete přečíst v našem článku.
Investují jak na dluhopisových, tak na akciových trzích. Výhodou je , že mohou při propadu akciových trhů snížit podíl akcií na minimum a zůstat „ v dluhopisech“. Samozřejmě při růstu akcií to platí obráceně a smíšené fondy mohou na růstu akcií získat více než dluhopisové fondy. Minimální investiční horizont je zde závislý na konkrétním fondu, nicméně se spíše blíží horizontu u akcií, tedy pěti letům.
Tyto typy fondů jsou určeny pro konzervativní investory, kteří požadují jistotu, ale i možnost vyššího zhodnocení. Investiční horizont je u jednotlivých fondů pevně dán. Z fondu je možné vystoupit jen s velkými náklady a neplatí v takovém případě garance návratnosti. Zpravidla tyto fondy garantují celou nebo část návratnosti investice.
Při investování do fondů si investiční fondy standardně účtují následující poplatky:
Metoda pravidelného investování je investiční metoda, která patří k nejefektivnějšímu způsobu investování pro běžného investora.
Pravidelné investování je investování určité částky (obvykle na měsíční bázi), např. do podílových fondů.
Většina z nás je zvyklá pravidelně ukládat své volné prostředky ať už do stavebního spoření nebo do penzijního připojištění, případně na spořící účet – říkáme tomu spoření, tedy ukládání prostředků buď s pevným úrokem nebo s pevným státním příspěvkem. V těchto případech se dobrovolně podřizujeme nízké likviditě nebo se spokojujeme s nízkým výnosem.
Existuje však i jiná forma ukládání volných prostředků a to pravidelná investice do podílových fondů, která se v něčem podobá spoření a to v pravidelném investování stejné částky.
Pravidelné investování má oproti jednorázové investici několik výhod.
Mnoho lidí se snaží o správné načasování nákupů a prodejů, o jednorázové zainvestování v době, kdy si myslí, že jsou trhy na svém pomyslném dně a o prodej v momentě, kdy je trh podle jejich odhadů na svém vrcholu.
Tyto dva okamžiky je však téměř nemožné určit přesně a je i velmi obtížné se jim úzce přiblížit.
V praxi se pak investoři chovají většinou odlišně, protože podléhají emocím – strachu z nákupů, když trhy klesají (většinou prodávají) a euforii k nákupům, když trhy rostou (prodávající považují za blázny).
Investiční zkušenosti, dostatek správných informací, simulace budoucnosti pomocí matematických modelů, to vše může samozřejmě investorovi v jeho odhadu pomoci, budoucnost je však nevyzpytatelná. Investor nebude nikdy předem vědět s jistotou, že opravdu kupuje či prodává ve správnou dobu.