Dědictví: jak probíhá dědické řízení

Co je to dědické řízení a jak probíhá

Dědické řízení neboli také pozůstalostní řízení je podstatnou a pro mnohé neradostnou záležitostí, které následuje po odchodu někoho blízkého z naší rodiny. Někdy se během dědického řízení mohou vyskytnout nejen nepříjemné situace a hádky v rodině, ale také samotné řízení může být velmi komplikovanou záležitostí.

Proto jsme pro vás připravili tento článek, abychom se podívali na vše, co vás v tomto procesu čeká a abyste tak mohli předejít nepříjemným překvapením.

AKTUALIZACE 2022 

Digitální dědictví 

Ve virtuálním světě, respektive na internetu se lidé pohybují už několik desítek let. O tom, co se stane s hmotným majetkem po jejich smrti, si objasníme níže v tomto článku. Nicméně málokdo řeší své případné digitální dědictví. I internetoví uživatelé stárnou a pochopitelně i umírají. Po sobě tak zanechávají digitální majetek ve formě různých účtů, jejichž hodnota může dosahovat nemalých částek.

Digitální majetek, jehož hodnota podle celosvětového průzkumu dosahuje v průměru více než 100 tisíc dolarů, má každý uživatel internetu. A pokud zemře, přechází jeho digitální majetek v digitální dědictví.

Kniha Digitální dědictví od Ivana Doubka, popisuje jednotlivé oblasti, kde lze najít digitální majetek a jak lze získat digitální dědictví. 

Digitální majetek a digitální dědictví
Vlastní emaily, emailové adresy a účty	Virtuální peníze a hodnota v různých aplikacích
Účty kryptoměn	Účty k online kurzům
Účty platebních technologií (např. PayPal, Stripe…)	Účty k různým aplikacím (např. fitness hodinky)
Úložiště dat	Účty hudebních aplikací (iTunes, Spotify…)
Přístupy placených médií (noviny, časopisy, TV)	Účty fotobank (např. Shutterstock…)
Přístupy placených kanálů (Netflix, HBO GO, Amazon…)	Účty a pozice v MLM společnostech
Účty sázkových kanceláří	Účty v e-shopech (např. Amazon)
Přístupy k účetním aplikacím	Účty zakoupených SW z různých oborů
Přístupy k CRM aplikacím	Účty v sociálních sítích (Instagram, Facebook, Twitter…)
Věrnostní programy (např. míle u leteckých společností)	Účty ve video aplikacích (YouTube, Vimeo, Youku…)
Účty k online hrám (např. World of Warcraft, Fortnite)	Účty inzertních a prodejních portálů
Účty k doménám, domény	Účty seznamovacích a erotických portálů
Zdroj: Ivan Doubek – Digitální dědictví

Samozřejmě, co se virtuálního dědictví týče jsou zde i jistá úskalí –  i když máte v ruce dědické usnesení, dle kterého jste dědicem daného účtu, nemusí to nutně znamenat, že se k prostředkům dostanete. Někdy to může být i technicky nemožné, neznáte-li například přesně poskytovatele služby, nebo neznáte hesla do účtů zesnulého. V jiných případech nemusí být poskytovatel třeba ochoten se s dědici bavit a nedostatek informací bude dědice zásadně znevýhodňovat při uplatnění jejich případných nároků.

Pojďme se nyní podívat na základní pojmy, které se dědického řízení týkají. Nejčastějšími pojmy, které můžete na téma dědictví zaslechnout, jsou zůstavitel a dědic. Je důležité, abyste tyto dvě slůvka nezaměňovaly.

Dědic

Dědic je ten, komu náleží dědické právo. Dědicem je tedy osoba mající právo na pozůstalost po zůstaviteli, nebo alespoň na její díl. Dědicem se stává osoba, která získá smrtí zůstavitele jeho vlastnická práva i jeho pohledávky. Dědicem se stává osoba na základě závěti, dědické smlouvy či ze zákona.

Zůstavitel

Zůstavitel je fyzická osoba, jejíž práva a závazky přejdou její smrtí na její dědice. Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele – tedy souhrn majetku a dluhů, kromě povinností a práv vázaných jedině na jeho osobu, pokud nebyly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci.

Dědické nebo také pozůstalostní řízení je proces, při kterém se rozděluje majetek a případné dluhy zesnulého. Tento proces je regulován zákonem o zvláštních soudních řízení. Pozůstalostní řízení vede notář ve funkci soudního komisaře. Notáře si však nemůžeme vybrat sami, dědicům je přidělen kvůli zachování nestrannosti celého řízení a je určen soudem, kterému nejprve musí matrika poslat úmrtní list.

Dalším krokem, který je úkolem notáře, je vyhledání všech právoplatných dědiců. Je důležité, zda pozůstalý před smrtí sepsal závěť či ne. Pokud ne, tak se musí notář řídit zákonem o dědických třídách. V případě, že je k dispozici závěť, je nutné řídit se přáními zesnulého, které jsou v závěti uvedené.

Obvykle si notář na první schůzku pozve osobu, které měla k zesnulému nejblíže a zná jeho majetkové poměry – často to bývá osoba, která zajišťuje pohřeb. Účelem této schůzky je připravit celkový soupis nemovitého majetku a zjistit okruhy dědiců – notář zjišťuje informace o ostatních členech rodiny, zda zesnulý měl manželku, děti, sourozence, rodiče, nebo další rodinné příslušníky nebo spolu žijící osoby.

Dále je důležité zjistit, zda zesnulý někde nezanechal závěť nebo listinu o vydědění. Tato první schůzka se nazývá předběžné řízení a s sebou by vám neměly chybět tyto důležité dokumenty:

• Váš občanský průkaz nebo jiný dokument totožnosti
• Závěť, která nebyla sepsána u notáře, ale nalezena například doma
• Jména, adresy a datumy narození všech potenciálních dědiců
• Doklady k finančnímu majetku zesnulého (bankovní účty, stavební spoření, penzijní pojištění, investiční účty atd.)
• Vlastnické listiny k nemovitostem (domy, byty, chaty, garáže, pozemky atd.)
• Doklady o členství zemřelého v bytových družstvech
• Velký technický průkaz od vozidla, pokud ho zemřelý vlastnil
• Doklady či smlouvy o půjčkách, kreditních kartách a ostatních dluzích zemřelého
• Doklady (faktury) o výlohách na pohřeb.

Po předběžném řízení následuje ověření a potvrzení veškerých informací, které se notář od blízké osoby zemřelého dozvěděl. Zároveň je nutné ověřit zda zesnulý neuložil závěť, listinu o vydědění, dědickou smlouvu, nebo jakýkoliv další dokument u jiného notáře.

V centrální evidenci obyvatel si potvrzuje správnost dodaného dědického okruhu. Prostřednictvím výpisu z katastru nemovitostí notář dohledává veškerý stav nemovitého majetku. Obrací se také na banky a pojišťovny, aby prověřil všechny zůstatky na existujících účtech. Konečná verze výčtu veškerého majetku se nazývá soupis pozůstalosti.

Následuje konečné jednání, které se obvykle koná tři až čtyři měsíce po předběžném šetření. Na toto jednání notář svolá všechny potenciální dědice, kde je informuje o tom, jaký majetek, ale také i jaké dluhy na ně přechází. Pozůstalý má nyní dvě možnosti a to, že může dědictví buďto odmítnout a nebo přijmout.

Následně notář vyzve všechny zúčastněné, aby podepsali dohodu o vypořádání dědictví a dluhů. Ve chvíli, kdy se dědicové dohodnou, vydává notář oficiální usnesení o schválení dohody o dědictví. V situaci, kdy se však dědicové neshodnou, bude vydáno usnesení o rozdělení dle posloupnosti dědických tříd.

Dědické právo

Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný díl z ní. Pozůstalost tvoří veškeré jmění zůstavitele k okamžiku jeho smrti, které je způsobilé přejít na právní nástupce. Do pozůstalosti tedy nespadají práva a povinnosti vázaná na osobu zůstavitele, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci.

Důsledkem toho přejdou do pozůstalosti např. i zůstavitelova práva na bolestné, na satisfakci v penězích apod., byla-li za jeho života uznána nebo zažalována.

Pozůstalost vs. dědictví

Pozůstalost je pojem širší než pojem dědictví. Dědictvím se rozumí ta část z pozůstalosti, která skutečně přejde na zůstavitelovy dědice. Zůstavitelem může být pouze fyzická osoba, jejíž majetek má být v okamžiku její smrti předmětem dědického řízení.

Oproti tomu dědicem může být nejen osoba fyzická, ale i právnická, vznikla-li do jednoho roku od smrti zůstavitele. Za dědice je považována ta osoba, na niž mají po zůstavitelově smrti přejít pozůstalost jako celek, nebo podíl na ní, a to bez ohledu na to, z jakého právního titulu se tak stane (zda z dědické smlouvy, závěti či ze zákona)

Dědictví podle NOZ

Nová koncepce dědického práva posiluje zůstavitelovu volnost při jeho rozhodování o majetku pro případ smrti. Jedním z příkladů je rozšíření dědických titulů o dědickou smlouvu. Podle úpravy NOZ je možné vypořádat případné dědické spory již za zůstavitelova života, a to prostřednictvím tzv. zřeknutí se dědického práva.

Dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Důvody pro dědění mohou působit i vedle sebe. Zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo její části nastane, jestliže nedojde k posloupnosti dle dědické smlouvy nebo závěti. Zákonná dědická posloupnost se může rovněž uplatnit i v situaci, kdy zůstavitel pořídí o své pozůstalosti dědickou smlouvu nebo závěť, ale dědic bude nezpůsobilý dědit nebo odmítne dědictví.

Kdo patří mezi dědice

Nově šest dědických tříd

Nový občanský zákoník zvyšuje počet dědických tříd, a to na celkově šest dědických tříd. Rozšířením počtu dědických tříd se snižuje možnost, že dědicem bude stát. Dle zákonné úpravy účinné od roku 1950 byly pouze dvě dědické třídy, následně tři dědické třídy od roku 1964 do 1991 a čtyři dědické třídy do roku 2013. Při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele.

První třída dědiců

V první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem. Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti, totéž platí o vzdálenějších potomcích téhož předka.

Druhá třída dědiců

Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Dědici druhé třídy dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu pozůstalosti.

Třetí třída dědiců

Nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti.

Čtvrtá třída dědiců

Nedědí-li žádný dědic ve třetí třídě, dědí ve čtvrté třídě stejným dílem prarodiče zůstavitele.

Pátá třída dědiců

Nedědí-li žádný z dědiců čtvrté třídy, dědí v páté třídě jen prarodiče rodičů zůstavitele. Prarodičům zůstavitelova otce připadá polovina dědictví, prarodičům zůstavitelovy matky druhá polovina. Obě dvojice prarodičů se dělí rovným dílem o polovinu, která na ně připadá. Nedědí-li jednotlivý člen dvojice, připadne uvolněná osmina druhému členu. Nedědí-li dvojice, připadne tato čtvrtina druhé dvojici téže strany. Nedědí-li ani jedna dvojice téže strany, připadá dědictví dvojicím druhé strany ve stejném poměru, v jakém se dělí o polovinu dědictví, která jim připadá přímo.

Šestá třída dědiců

Nedědí-li žádný z dědiců páté třídy, dědí v šesté třídě děti dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele, každý stejným dílem. Nedědí-li některé z dětí prarodičů zůstavitele, dědí jeho děti.

Kdy dědí stát

Státu připadne pozůstalost v případě, že dědice nelze určit dle pořízení pro případ smrti (dědická smlouva, závěť nebo dovětek) a není ani jiný dědic dle zákona. Na stát se tak hledí jako na zákonného dědice, který však nemá právo odmítnout dědictví. Stát jako zákonný dědic má vůči ostatním osobám stejné postavení jako dědic, jemuž svědčí výhrada soupisu pozůstalosti.

Dědické tituly

Dědický titul představuje právní důvod dědění. Dědické tituly upravuje nový občanský zákoník, patří mezi ně dědická smlouva, závěť a zákon. Na základě nich vzniká dědické právo. Dědické tituly se nevylučují, a proto je možné, aby část pozůstalosti konkrétního zůstavitele připadla například dědicům ze závěti a další část dědicům ze zákona. Je možná i kumulace dědických titulů, kdy dědic dědí ze závěti i ze zákona.

Dědická smlouva

Dědická smlouva musí být vždy uzavřena ve formě veřejné listiny, pokud by tomu tak nebylo, nahlíží se na ni jako na závěť. Na rozdíl od závěti dává dědická smlouva více právní jistoty. Závěť může zůstavitel libovolně měnit, doplňovat nebo dovolat.

U smlouvy je třeba, aby se na takovém jednání domluvil s druhou stranou. Jednou z hlavních výhod dědické smlouvy je, že má vždy přednost před závětí. To znamená, že pokud má zůstavitel sepsanou závěť a dědickou smlouvu, tak se dědictví řídí nejdříve dle dědické smlouvy a následně podle závěti.

Další výhodou dědické smlouvy je, že se jedná o dvoustranný právní vztah mezi zůstavitelem a dědicem (dědici), to znamená, že s dědickou smlouvou musí obě strany souhlasit a být informovány o každé její změně (na rozdíl od závěti). Rovněž zůstavitel může jako dědice určit třetí osobu.

Je zde právní jistota, že to, na čem se domluví dědicové se zůstavitelem, bude naplněno. Dědickou smlouvou nicméně lze ošetřit maximálně 3/4 majetku zůstavitele. Zbývající 1/4 se řeší v závěti nebo jde do dědického řízení.

Dědickou smlouvu nelze jednostranně zrušit, což dává předpokládaným dědicům větší jistotu, že se tak jednou stanou skutečnými majiteli. Nicméně dědická smlouva nijak neomezuje zůstavitele v nakládání majetku za jedno života. V případě, že se povolávají dědickou smlouvou manželé, nemá obecně na platnost dědické smlouvy žádný vliv rozvod manželství. Jeden z rozvedených ovšem může požádat soud o zrušení dědické smlouvy.

Závěť

Závěť je odvolatelný projev vůle. Co do právní síly má závěť přednost před děděním ze zákona. Jestliže zůstavitel pořídí platnou závěť a uvede v ní soupis celého svého majetku, nedojde k dědění ze zákona. Může však nastat i situace, kdy zůstavitel pořídí závěť pouze na část svého majetku a v takovém případě dochází z části k dědění podle závěti a z části k dědění podle zákona.

Zůstavitel má právo závěť kdykoli zrušit. Závěť lze zrušit buď pořízením nové závěti nebo odvoláním závěti. Odvolat závěť lze mlčky například jejím zničením nebo výslovným prohlášením o odvolání závěti učiněným v takové formě, jaká se vyžaduje pro pořízení závěti.

Zvláštním případem odvolání závěti je vydání závěti pořízené ve formě notářského zápisu zpět pořizovateli.  Zůstavitel může v závěti uvést také podmínku (např. úspěšné ukončení studia), doložení času nebo podmínku (např. oprava střechy domu zůstavitele, úprava zahrady, vyklizení domu atd.). Pokud dědic podmínku nebo příkaz nesplní, ztrácí právo na dědictví.

Typy závěti

Nejznámějším typem závěti je Závěť sepsaná vlastní rukou zůstavitele tzv. holografická. Závěť, která je sepsaná jinak, než vlastní rukou zůstavitele tzv. alografická, může být napsána například na počítači, nicméně u tohoto typu závěti je při sepsání nutnost dvou svědků.

Dalším velmi známým typem závěti je Závěť ve formě notářského zápisu. Sepsání závěti notářem, oproti jiným formám dává jistotu, že závěť bude mít ty důsledky, které pořizovatel zamýšlel a pozůstalost bude skutečně podle jeho vůle projednána.

Originál závěti sepsané notářem zůstává vždy uložen u notáře a údaj, že byla závěť sepsána, notář zapisuje do Evidence právních jednání pro případ smrti vedené Notářskou komorou České republiky. V této evidenci jsou kromě závětí evidovány také dědické smlouvy, smlouvy o zřeknutí se dědického práva nebo povolání správce pozůstalosti.

Posledním a také méně známým typem závěti je takzvaná Závěť s úlevami. Tato forma závěti je určena pro osoby, které se díky nějaké události (např. živelné pohromy, válka atd.) nacházejí v situaci, kdy jsou v ohrožení života a nemohou využít tradiční formy pro pořízení závěti.

Dědění ze zákona

Dědici ze zákona jsou povoláni tehdy, jestliže zemřelý po sobě nezanechal žádnou závěť či jeho projev poslední vůle nebyl pořízen v souladu se zákonnými požadavky nebo jej zemřelý ještě za svého života odvolal. Podle současné právní úpravy NOZ je dědění ze zákona rozděleno mezi šest tříd dědiců. Pokud se dědic nenajde v první třídě, tak se postupuje do druhé, třetí třídy atd.

Vypořádání dědictví

V rámci dědického řízení je možné uzavřít dohodu o rozdělení pozůstalosti. Dědicové se v ní mohou dohodnout na tom, jak bude dědictví rozděleno. Pro všechny zúčastněné je vhodnější uzavřít dohodu v tomto okamžiku, než čekat, až soud rozdělí dědictví podle dědických podílů a následně řešit, kdo koho vyplatí.

Dědicové také mohou dědictví odmítnout nebo se jej vzdát. Rozdíl spočívá v tom, že zatímco odmítnutí dědictví je jednostranný úkon, kdy dědic prohlásí, že dědit nechce, při vzdání se dědictví svůj dědický podíl přenechává jinému dědici, který s tím ale musí souhlasit.

Dohoda o vypořádání dědictví

Dohoda o vypořádání dědictví obsahuje především ujednání, jak má být rozdělena pozůstalost. Zejména se v ní určuje, kdo bude dědicem a kdo se naopak dědictví vzdá či je odmítne. Dědicové se mohou dohodnout, že pozůstalost získají do podílového spoluvlastnictví a určit velikost svých podílů.

Nebo také určit, kdo z nich si ponechá, který majetek. Pokud se chtějí dědicové dohodnout, že jeden z nich vyplatí jiného, měla by být v dohodě stanovena nejen konkrétní částka, ale také, do kdy se musí vyplatit dědický podíl ostatním dědicům. Na základě dohody může být také zřízeno věcné břemeno např. doživotní právo bezplatného práva užívání nemovitosti či zástavní právo.

Aby byla dohoda o vypořádání dědictví platná, je potřeba ji uzavřít před notářem jako soudním komisařem, nebo přímo před soudem. Je nutné, aby s jejím uzavřením souhlasili všichni dědicové. Pokud jeden z nich nesouhlasí nebo se k dohodě nevyjádří, nemůže dohoda vzniknout.

Dohoda musí být uzavřena ohledně celého majetku zůstavitele, a musí být notářem či soudem schválená,  a to jako celek, tedy nelze schválit jen její část.

Vyloučení dědice z dědického práva

V dědickém právu je možné se setkat s vyloučením dědice z dědického práva, a to v případě dědické nezpůsobilosti, vyloučení dědice z dědického práva, zřeknutím se dědického práva, odmítnutím dědictví, vzdáním se dědictví, vyděděním a zcizením dědictví.

Z dědického práva je vyloučen:

• ten, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předkovi, potomkovi nebo manželovi
• ten, kdo se dopustil zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli
• jako zákonný dědic manžel, který se dopustil vůči zůstaviteli činu naplňujícího znaky domácího násilí
• v případě dědění ze zákona rodič, který byl zbaven rodičovské odpovědnosti proto, že ji zneužíval nebo její výkon zanedbával

Nový občanský zákoník dědici umožňuje, aby se svého dědického práva zřekl ve smlouvě se zůstavitelem. Pro smlouvu o zřeknutí se dědického práva se vyžaduje forma veřejné listiny. Zřeknutí se dědického práva povede k vypořádání případných dědických sporů již za zůstavitelova života.

Dědic může po smrti zůstavitele dědictví jak přijmout, tak odmítnout. Dědictví se odmítá výslovným prohlášením vůči soudu, a to do jednoho měsíce ode dne, kdy byl dědic soudem o tom vyrozuměn. Pak se na něho hledí, jako by dědictví nikdy nenabyl a nebude mít povinnost hradit zůstavitelovy dluhy.

Dědic, který dědictví neodmítl, se jej může před soudem v řízení o pozůstalosti vzdát ve prospěch druhého dědice. Oproti tomu odmítnout dědictví nelze ve prospěch jiného člověka. Jestliže se vzdá dědictví ten, který byl obtížen příkazem, nařízením odkazu nebo jiným opatřením, nezbavuje se tím povinnosti splnit.

Potomka lze vydědit v tzv. prohlášení o vydědění. Prohlášení o vydědění způsobuje vyloučení vyděděného z dědění po zůstaviteli. Vyděděný tudíž nenabývá práva, ani nenastupuje po zůstavitelově smrti do jeho povinností, neboť ztrácí právo na svůj zákonem stanovený díl. Dle Nového občanského zákoníku může zůstavitel vydědit nepominutelného potomka, který:

• mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi,
• o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl,
• byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze, nebo
• trvale vede nezřízený život.

Pokud s vyděděním nesouhlasím

Vyděděný, který s důvody vydědění nesouhlasí, má možnost se žalobou bránit v rámci soudního řízení. Musí však prokázat, proč dle jeho názoru zůstavitel pro vydědění neměl zákonný důvod. Nově pokud zůstavitel neuvedl důvod vydědění, pak se odkáže k podání žaloby ten, kdo má dědit na jeho místě.

Nepominutelní dědici

Za nepominutelné dědice jsou dnes považování jen potomci zůstavitele, přičemž se rozlišuje mezi potomky zletilými a nezletilými. Význam pojmu nepominutelných dědiců se projevuje v případě dědění ze závěti. V případě, že má zůstavitel jen nezletilého potomka, nemá možnost odkázat, byť majetek nepatrné hodnoty, komukoliv jinému, než tomuto potomkovi. Je stanoveno, že nezletilému potomku zůstavitele se musí v případě dědění ze závěti dostat alespoň tolik, kolik činí jeho dědický podíl ze zákona. V případě zletilých potomků, nesmí být tito zkrácení více, než kolik činí polovina jejich dědického podílu ze zákona. Nepominutelnými dědici jsou dle NOZ děti zůstavitele a nedědí-li oni, pak jsou dědici jejich potomci.

V praxi to znamená

Jestliže má zůstavitel manželku a dva syny, přičemž jeden je v okamžiku zůstavitelovi smrti nezletilý a druhý zletilý, bude rozsah nároku synů tento: nezletilý syn musí získat alespoň ¼ z pozůstalosti a zletilý syn alespoň 1/12.

Poplatky za dědické řízení

Za vedení dědického řízení náleží notáři odměna, která je pevně stanovena vyhláškou č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů, správců pozůstalosti a Notářské komory České republiky (notářský tarif). Její výše přitom závisí hlavně na hodnotě majetku zesnulého, ale také na dalších nákladech, které byly s přípravou podkladů pro soud spojeny. Dědická daň byla před několika lety zrušena a fyzické osoby jsou v tomto případě osvobozeny také od daně z příjmů. Konkrétní částku, kterou musíte notáři v roce 2022 zaplatit si můžete vypočítat zde.

Další položkou, za kterou jste v minulosti museli platit bylo vypracování znaleckého posudku soudním znalcem. Odhad tržní ceny nemovitosti si nechávají vypracovat sami dědici (nikoliv notář). Od roku 2014 již vám tento znalecký posudek může vypracovat realitní kancelář a určitě vás i potěší, že naše společnost vám může takový posudek pro dědické řízení vytvořit, stačí nám poslat údaje o nemovitosti na email info@bydleninadoporuceni.cz.